Placidochromis milomo
Placidochromis Milomo (synonymum: Haplochromis milomo, Haplochromis Super VC 10, Cyrtocara milomo) je další z endemických druhů pocházejících z afrického jezera Malawi, který není mezi běžnými návštěvníky akvaristických prodejen příliš známý. Tento zajisté překrásný a zajímavý druh objevil a popsal v roce 1989 Michael K. Oliver z Velké Británie. Název „milomo“, který Michael K. Oliver k pojmenování objeveného druhu Placidochromisů použil, znamená v domorodém jazyce Chichewa „pysky“, které jsou charakteristickým rysem tohoto druhu Placidochromisů.
Život v jezeře
Placidochromis milomo se nejhojněji vyskytuje na jihozápadním konci jezera Malawi. V jezeře nejčastěji obývá členité a hluboké skalní biotopy v hloubce okolo 20 až 30 metrů i více s dostatečným množstvím jeskyní a úkrytů. Zde jsou skály pokryté vrstvou sedimentů a nárůstem řas, které slouží Placidochromisům jako zdroj obživy. V jezeře se Placidochromisi živí převážně seškrabováním nárůstů řas, vybíráním korýšů a plžů z porostů rostlin, řas a skalních rozsedlin. K tomuto jsou velmi dobře vybaveni silnými masitými pysky, které s rostoucím věkem stále rostou a sílí.
Chov v akváriu
Placidochromis milomo je poměrně robustní ryba, která při správné velikosti nádrže a vyvážené stravě dorůstá až do velikosti okolo 25 centimetrů. Myšleno samci, samičky Placidochromisů jsou přece jen o něco menší. Jsou to poměrně temperamentní ryby a i přes svou robustnost výborní plavci. Právě pro svou schopnost rychle a vytrvale plavat dostali jedno ze svých pojmenování Super VC 10, což byl typ rychlých letadel, který lítal na trase Londýn – Malawi. Pysky Placidochromisů z volné přírody jsou větší než u akvarijních odchovů, neboť ti již nemusí pracně získávat potravu strháváním z drsných kamenů a vysáváním ze skalních rozsedlin a nánosů kamení. Vzhledem ke své velikosti, temperamentu a schopnosti rychle plavat je vhodné Placidochromisi chovat pokud možno v co nejdelší nádrži s dostatečnou šířkou dna (50 cm). Příliš vysoké akvárium je zbytečností a postačí výška okolo 50 až 60 centimetrů. Ryby jsou orientovány na dno, a proto se nejčastěji zdržují v dolní a střední části nádrže. V zařízení akvária by neměly chybět velké kameny (můžeme použít vyvřeliny, břidlice, opuka, dolomitický vápenec), které lze případně poskládat tak, aby tvořily jeskyně a přirozené úkryty. Při tvorbě jeskyní však nesmíme zapomínat na to, že se jedná o robustní ryby, které by mohly špatně postavené jeskyně snadno zbořit, což může zapříčinit zranění ryb nebo rozbití nádrže. Příliš mnoho jeskyní a úkrytů také není vhodné, neboť ryby mohou zůstat lekavé a neustále se schovávat. Dno je vhodné opatřit pískem různé zrnitosti nebo jemným štěrkem z říčních naplavenin, který Placidochromisi často přesívají. Placidochromisi jsou ryby z hlubokých vod, a tudíž není dobré nádrž příliš přesvětlovat.
Chovnou skupinu v jednodruhové nádrži je vždy lepší volit s převahou samiček nad samci a to optimálně v poměru tří až pěti samic na jednoho samce. Při správném složení chovné skupiny a dostatečné velikosti akvária není vnitrodruhová agresivita nijak velká. K občasným šarvátkám dochází hlavně v období tření, kdy se obecně agresivita samců u všech druhů zvyšuje. Ani větší počet samců v jedné nádrži (není zachován poměr 1 samec na 3 a více samic) nemusí, co se zvýšení vnitrodruhové agresivity týká, představovat velký problém. Může však nastat situace, že samci v neustálé snaze udržet si své postavení ve skupině mohou projevovat menší zájem o samice a nedochází pak k rozmnožování.
Dominantní samec je nádherně zbarven. Hlava má kovově modrý nádech, tělo je oranžovo-modré barvy s příčnými pruhy, které se mohou částečně ztrácet a duhové zbarvení těla a ploutví se tímto ještě umocní. Zbylí samci vybarvení dominantního samce nedosahují, avšak i u nich je možné pozorovat nádech modro-oranžového zbarvení. Samičky jsou menší stříbrno-šedé barvy s výraznými příčnými pruhy.
Druh Placidochromis milomo můžeme samozřejmě chovat i ve více druhové nádrži. Při výběru osádky akvária však volíme spíše větší robustnější druhy, které svou velikostí a temperamentem odpovídají Placidochromisům. Dle mého názoru není bezpodmínečně nutné, aby se jednalo pouze o druhy z jezera Malawi. Důležitější je vybírat druhy, které mají stejné nároky na složení vody a potravy.
Odchov v akváriu, tření
Reprodukce Placidochromisů probíhá notoricky známým způsobem jako u ostatních tlamovců. Sameček po výběru třecího místa, kterým nejčastěji bývá očištěné dno akvária nebo plochý kámen, přivede samičku neustálým dorážením a imponováním k třecímu místu. Zde se sameček pokládá na bok a vypouští na třecí místo mlíčí. V průběhu tření se opakovaně na určitou dobu vzdálí. V této chvíli samička klade jikry na třecí místo a posléze je ihned bere do tlamky. V průběhu, kdy samec vypouští mlíčí, doráží samička na jeho řitní ploutev, přičemž pozře samcovo mlíčí a tím dochází k oplodnění jiker, které má již v tlamce. K oplození jiker muže dojít také ve chvíli, kdy klade samička jikry na podklad, než vezme jikry do úst. Vzhledem k tomu, že jikry jsou poměrně velké (4 mm) nebývá jich v jednom tření příliš mnoho. Počet mladých v jednom odchovu se pohybuje okolo 15 kusů. Velikost jiker a počet odchovů se však může různit a to i vzhledem k velikosti ryb a jejich věku. Inkubace v závislosti na teplotě vody trvá okolo 18 až 22 dnů (při teplotě 25 až 27 stupňů Celsia). Po této době je potěr již bez vaječného vaku a je schopen přijímat samostatně potravu. Po vypuštění z tlamky je mláďata možno krmit živou artémií nebo drobným planktonem.
V závěru svého článku chci čtenáře upozornit na to, že zde vyřčené není žádné dogma. Každý chovatel může mít s chovem těchto nádherných cichlid zcela jiné zkušenosti, a proto berte článek pouze jako dobře míněnou radu a inspiraci k chovu tohoto druhu.
Autor: Robert Tomsa
Zvláštní poděkování si zaslouží pan Lubomír Čuhel, dlouholetý chovatel afrických cichlid, který se při tvorbě článku podělil o své bohaté zkušenosti s tímto druhem.